Co pro vás znamená stát se členem týmu OB Care a proč jste si vybral právě tuto kliniku?
Nástup do OB Care pro mě není krokem do neznáma. Už jsem měl možnost docházet na kliniku jako neatestovaný lékař, a tak mám představu, do čeho jdu. Důvodů, proč jsem si ji vybral je několik. Asi tím hlavním je kolega MUDr. Martin Skála, s nímž jsem se setkal už během svého působení na Klinice plastické chirurgie ve Fakultní nemocnici Bulovka. Je to rovný člověk, na kterého je spoleh a takové lidi je důležité mít asi nejen v medicíně kolem sebe. Při návštěvách kliniky jsem poznal i ostatní personál a jejich přístup, který je velmi lidský a profesionální, se mi velice líbil. Velký díl na tom má i skvělé zázemí kliniky. Takové vybavení, jaké je zde, jsem zatím viděl jen ve špičkových fakultních nemocnicích.
Už jste pracoval na několika klinikách plastické chirurgie. Jaké zákroky budou vaší specialitou zde?
V OB Care jsme malý tým, takže si myslím, že to bude hlavně o domluvě s kolegy. Jen málokterý lékař dělá vše na nejvyšší možné úrovni, a i v našem oboru se lékaři specializují.
Jako hlavní náplň svojí práce bych uvítal možnost věnovat se operacím prsů v plném rozsahu, body contouringu a v budoucnu i faceliftu.
Dosud jste se zabýval spíše rekonstrukcemi prsů a operacemi u onkologických pacientů. V čem si myslíte, že budou zákroky v OB Care jiné?
Domnívám se, že hlavní rozdíl bude v kompromisech. U pacientů, kteří přistupují k rekonstrukčnímu výkonu je očekávání vesměs zlepšení aktuálního stavu a potřeby pacienta jsou poměrně jasné. Estestická chirurgie je o primárně zdravých lidech, u nichž se člověk snaží najít, u každého zvlášť, ten jeho „zlatý grál“. Každý z nich má své potřeby, priority a představy a někdy odhadnout, co by mu pomohlo k tomu, aby se cítil prostě skvěle, je trochu oříšek.
V čem si budou naopak podobné?
Myslím, že hlavní je především poslouchat, co pacient skutečně chce. I když můžeme vidět různé nedostatky a někdy bychom začali i někde úplně jinde, tak v našem oboru je hlavní potřeba pacienta. A cílem je, aby byl na konci každý pacient spokojen.
Co je pro to potřeba?
Alfou a omegou našeho oboru je správná komunikace s pacientem. Jeho podrobné poučení, a i když jde o estetickou chirurgii, je třeba mu zdůraznit, že každá operace má svá rizika.
Jako chirurg jste už dvakrát působil i v rozvojových zemích – jednou v Zambii a jednou v Keni. Ovlivnila vás tato zkušenost nějak?
Myslím, že každý, kdo byl někdy ošetřen kdekoliv v České republice, by měl vidět, jak vypadá zdravotní péče v třetích zemích světa. Zjistil by, že zdraví, které u nás bereme jako samozřejmost, v těchto místech rozhodně samozřejmostí není. Má tam úplně jinou cenu a byl bych rád, kdyby si lidé uvědomili, jakou výsadu oproti nim máme a vážili si jí.
Proč jste si ze všech možností, jaké chirurg má, vybral právě plastickou chirurgii?
Našel jsem se v ní. Je to obor, který je tak rozmanitý, že v něm má každý dostatek vlastního prostoru na rozvíjení. To, v čem se náš obor z mého pohledu liší, je perfekcionismus a posedlost dokonalostí. Nikdo není dokonalý, ale snaha alespoň se jí přiblížit, je skvělá výzva.
Co vás na plastické a estetické chirurgii nejvíc baví?
Je nutné si uvědomit, že plastická a estetická chirurgie je velký rozdíl. Plastická chirurgie by se dala laicky popsat jako parkoviště aut – máte tu mnoho různých modelů, tvarů, velikostí a značek. Zatímco estetická chirurgie je v tomto kontextu právě ten daný vůz, s nímž byste chtěli z toho parkoviště odjet. Cílem estetické chirurgie tedy je, vybrat ten správný vůz a upravit ho na míru pacienta.
Máte nějaké profesní krédo?
Tady bych si dovolil citovat svého dědečka, který byl také chirurgem: „Lékař by nikdy neměl být bezcitný. Měl by dobře dělat řemeslo, ale měl by i pochopit psychiku pacienta, který nějakým způsobem daný výkon snáší.“
Máte zajímavé koníčky – jachting a potápění. Jak jste se k nim dostal?
Díky svému otci a dědovi. Děda byl jachtař, který dokonce sám lodě stavěl a potápění mám zase po tátovi, který stejně jako já miluje vodu ve všech podobách.
Mají potápění a chirurgie něco společného?
Paradoxně víc, než si člověk dokáže představit. Základem v obou činnostech je klid a dodržování několika základních pravidel. Pokud člověk zpanikaří, vždycky to vede k chybě. A stejně jako by se člověk neměl nikdy potápět sám, neměl by být ani sám na sále. Proto je důležité mít vždycky kolem sebe lidi, kterým můžete věřit a na které se můžete spolehnout.
